Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zánět tíhového váčku neboli burzitida může vzniknout následkem úrazu, autoimunitního onemocnění či infekce. Léčba se řídí podle příčiny vzniku zánětu. Viz také zánět, tíhové váčky.

Semenné váčky neboli měchýřkové žlázy (lat. glandulae vesiculosae) jsou mužské pohlavní orgány. Tyto párové žlázy podlouhlého tvaru se nacházejí nad prostatou, za zadní stěnou močového měchýře, a připojují se k chámovodům. V místě spojení chámovodů a semenných váčků začínají ejakulační vývody. Semenné váčky vytvářejí tekutinu bohatou na cukr (fruktózu), který poskytuje spermiím zdroj energie a napomáhá jejich pohyblivosti (motilitě). Tekutina ze semenných váčků tvoří většinu objemu ejakulátu.

Tíhový váček (lat. bursa synovialis) je malý oploštělý váček vystlaný synoviální membránou a vyplněný synoviální tekutinou. Tíhové váčky mají velmi podobnou strukturu jako šlachové pochvy. Funkcí tíhového váčku je snižovat tření mezi částmi těla, které se pohybují vzájemně po sobě. Tíhové váčky se vyskytují v mnoha místech těla, kde se svaly, klouby nebo kosti vzájemně překrývají a třou se o sebe. V místě, kde by šlacha nebo sval jinak byly vystaveny zvýšenému tření o kost, vytváří tíhový váček jakýsi „polštář“ a tomuto tření předchází. Tíhové váčky se proto typicky nacházejí mezi kostmi (na jedné straně) a šlachami nebo svaly (na druhé straně). Obrázek: Tíhové váčky jsou naplněné synoviální tekutinou a slouží k tomu, aby se předešlo tření mezi svalem nebo šlachou a kostí, která se nachází pod některou z těchto struktur. Na obrázku jsou mj. znázorněny tři hlavní tíhové váčky v kolenním kloubu (jejich popisky jsou podbarveny žlutě). V některých případech jsou uvedeny pouze latinské popisky (kurzívou), protože české názvy nejsou běžně zažité. (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, May 25, 2022, CC BY 4.0) Viz také šlachové pochvy, pohybový aparát.

Zánět šlachy neboli tendinitida nejčastěji vzniká v důsledku nadměrného namáhání šlachy nebo jejího poranění, často i při sportu. Často se vyskytuje na šlachách loktů, zápěstí, prstů, stehen, ale může postihovat i jiné šlachy v těle. Viz také zánět, šlachy.

Zánět příušních žláz neboli parotitida může postihovat jednu nebo obě příušní žlázy. Existují různé příčiny zánětu příušních žláz, z nichž nejznámější je virus způsobující příušnice. Viz také zánět, příušní žlázy.

Zánět ústní sliznice neboli stomatitida vzniká v důsledku porušení mikrobiální rovnováhy v ústní dutině. Ve zdravé ústní dutině žije v přirozené rovnováze nespočet mikroorganismů, především asi 300 druhů bakterií a různé kvasinky. Viz také zánět, ústní sliznice, mukozitida ústní dutiny.

Zánět slinivky břišní neboli pankreatitida může mít celou řadu příčin. Obecně je třeba rozlišovat mezi akutní pankreatitidou, která vzniká náhle, a chronickou pankreatitidou, která může být důsledkem dlouhodobé konzumace alkoholu, ale i některých onemocnění. Léčba pankreatitidy závisí na příčině onemocnění. Viz také zánět, slinivka břišní (pankreas).

Zánět žaludku neboli gastritida je přesněji řečeno zánět žaludeční sliznice. Léčba tohoto stavu závisí na tom, zda se jedná o akutní či chronickou gastritidu. Viz také gastropatie, zánět, žaludek.

Zánět slepého střeva je lidové označení pro zánět apendixu. Viz také zánět, slepé střevo.

Zánět povrchových žil je akutní zánět žilní stěny, který může být spojen i s tvorbou krevních sraženin v povrchových žilách. Jedná se o časté onemocnění, které často vzniká na podkladě existence křečových žil: více než 90 procent veškerých zánětů povrchových žil se nachází v křečových žilách. Postiženo je 30 až 40 procent pacientů se závažnými křečovými žilami, ženy častěji než muži. Viz také zánět, povrchové žíly.